Žena, která přišla bez pozvání. A rozhodla se zůstat.
Kdyby měl život oddělení reklamací, „Ta Magor“ by tam pravděpodobně pracovala jako vedoucí.
A do týdne by dostala výpověď.
Ne proto, že by svou práci nezvládala.
Ale protože by zákazníkům začala vysvětlovat, že některé životní katastrofy jsou natolik absurdní, že by se na ně měl vztahovat zákon o ochraně spotřebitele.
„Ta Magor“ je žena, kterou si nespletete.
Ne proto, že by musela být nejhlasitější v místnosti. Ale protože má zvláštní schopnost pronést jedinou větu a změnit atmosféru.
Někdy k lepšímu.
Někdy k naprostému zděšení „Té Rozumné“.
"Ta Rozumná": "Mohla bys prosím alespoň jednou přemýšlet, než něco řekneš?"
"Ta Magor": "Přemýšlím. Jen jsem rychlejší než ty."
"Ta Rozumná": "To není výhoda."
"Ta Magor": "Záleží na tom, kdo zrovna poslouchá."
Nepřišla nám do života náhodou.
Objevila se po těžkém období, kdy už bylo příliš mnoho starostí, zklamání a povinností. Ve chvíli, kdy se život začal podobat nekonečnému seznamu úkolů a radost se z něj pomalu vytrácela.
A její první věta?
"Myslím, že máš špatný den. Komu za to sebereme lízátko?"
Žádné dramatické proslovy. Žádné sliby, že všechno bude dobré.
Jen drzá otázka a naprosto samozřejmé přesvědčení, že už v tom nebudeme samy.
„Ta Magor“ totiž nepřišla proto, aby všechno obrátila vzhůru nohama.
Přišla dodat odvahu. A humor byl její první nástroj.
Je spontánní, pohotová, sarkastická, hravá a někdy neuvěřitelně provokativní. Má ráda hudbu, cestování, smích a situace, které se nedají naplánovat.
Dokáže zpívat při domácích pracích tak hlasitě, že by sousedé mohli požadovat vstupné. Zelený čaj pije z půllitrového hrnku, do kterého patří přesně dva sáčky. A její modrá mikina se Stitchem má v šatníku zvláštní postavení. Je to totiž oděv vhodný téměř pro každou příležitost.
Alespoň podle ní.
"Ta Rozumná": "V tomhle přece nemůžeš jít mezi lidi!"
"Ta Magor": "Proč ne?"
"Ta Rozumná": "Má to uši!"
"Ta Magor": "Já taky. A nikomu to nevadí."
„Ta Magor“ miluje Egypt stejně jako její rozumnější společnice.
Jen zatímco jedna studuje historii památek a připravuje plán výletu, druhá už pravděpodobně rozmlouvá s místními lidmi, ochutnává něco neznámého a přemýšlí, jestli by se nedalo někam odbočit.
A když zazní Helwa Ya Baladi od Dalidy, začne tančit.
Ne proto, aby na sebe upozornila. Ale protože některé písničky se neposlouchají jen ušima. Některé člověk cítí celým tělem.
Její smích je nakažlivý. Její poznámky bývají nebezpečně přesné. A její schopnost říkat nahlas věci, které si ostatní jen myslí, občas způsobuje diplomatické incidenty.
První velký průšvih ostatně způsobila právě tím.
Řekla pravdu.
Takovou, kterou „Ta Rozumná“ dlouho držela v sobě, protože nechtěla nikomu ublížit.
"Ta Rozumná": "Tohle jsme opravdu nemusely říkat."
"Ta Magor": "Ale byla to pravda."
"Ta Rozumná": "To ještě neznamená, že se musí všechno vyslovit."
"Ta Magor": "Samozřejmě. Některé věci můžeme napsat na billboard."
Jenže kdo si myslí, že „Ta Magor“ je pouze chodící katastrofa s dobrým smyslem pro humor, ten ji vůbec nezná.
Protože tahle žena má také velmi citlivé srdce.
Dokáže být něžná. Pozorná. Laskavá. A někdy překvapivě tichá.
V lásce ráda provokuje. Muže škádlí, testuje jejich humor a sleduje, jestli dokážou reagovat pohotově. Ráda si hraje se slovy a užívá si drobné slovní souboje.
Ale opravdová něha ji dokáže zaskočit.
Když jí někdo odpoví stejně drzým vtipem, okamžitě ví, co říct.
Když se na ni někdo podívá s upřímnou laskavostí a dá jí najevo, že mu na ní záleží, může najednou znejistět.
A to je možná její největší tajemství.
Za všemi těmi provokacemi, vtipy a sebevědomými poznámkami je žena, která chce být milována nejen tehdy, když je zábavná. Ale také tehdy, když je unavená. Když se jí nedaří. Když nemá sílu vymyslet jediný vtip. A když jí někdo chybí tak moc, že už ani sarkasmus nepomáhá.
"Ta Rozumná": "Mohla bys mu prostě říct, co cítíš."
"Ta Magor": "Mohla."
"Ta Rozumná": "Tak proč to neuděláš?"
"Ta Magor": "Protože potom už bych se nemohla tvářit, že je mi to jedno."
"Ta Rozumná": "Ale není."
"Ta Magor": "Já vím."
A právě v takových chvílích poznáváme její skutečnou hloubku.
„Ta Magor“ není žena, která se nikdy nebojí.
Je to žena, která se někdy bojí opravdu hodně, ale přesto hledá způsob, jak pokračovat. A také žena, která dokáže přestat vtipkovat, když na humor není místo.
Právě tehdy si získala důvěru „Ta Rozumná“.
Ne svým smíchem. Ne odvahou. Ne tím, že dokázala říct pravdu nahlas. Ale tím, že zůstala v těžké chvíli a nechtěla po nikom, aby se okamžitě vzchopil.
"Ta Rozumná": "Myslela jsem, že zase začneš vtipkovat."
"Ta Magor": "Dneska ne."
"Ta Rozumná": "Proč?"
"Ta Magor": "Protože ONA dneska potřebuje, abychom tu prostě byly."
A tak zůstaly obě.
Protože „Ta Magor“ není jen chaos, odvaha a smích.
Je také věrnost.
Je to ta část člověka, která se odmítá vzdát života, i když se život občas chová jako naprostý idiot.
A jestli se někdy naučí být opatrnější?
Možná.
Ale jedno je jisté.
Nikdy nedovolí, aby se z jejich společného života stal pouze seznam povinností.
"Ta Rozumná": "Jednou nás přivedeš do blázince."
"Ta Magor": "Výborně. Aspoň tam nebudeme muset chodit do práce."
"Ta Rozumná": "Ty jsi nemožná."
"Ta Magor": "A stejně mě máš ráda."
„Ta Rozumná“ se nadechne. Chce protestovat. Ale nakonec se jen usměje. Protože tentokrát má „Ta Magor“ pravdu.