Dáma, která má plán na všechno. Kromě života samotného.
Kdybyste ji potkali, pravděpodobně byste si pomysleli, že tahle žena má všechno dokonale pod kontrolou.
A ona by vás v tom velmi ráda nechala.
„Ta Rozumná“ je totiž dáma. Ne nutně ta, která si potrpí na dokonalou etiketu, ale rozhodně ta, která ví, kdy je vhodné promluvit, kdy raději mlčet a proč není dobrý nápad posílat některé zprávy po desáté hodině večer.
Má ráda pořádek. Věci, které dávají smysl. Dohody, které platí. Lidi, kteří drží slovo. A propisky. Spoustu propisek. Protože nikdy nevíte, kdy bude potřeba něco důležitého zapsat, podtrhnout nebo barevně rozlišit podle stupně katastrofy.
Je inteligentní, diplomatická, pozorná a schopná najít řešení i tam, kde ostatní vidí jen hromadu problémů.
Dokáže si vyslechnout cizí starosti, poradit, pomoci, zorganizovat nemožné a ještě se u toho usmívat.
Jenže právě v tom je její problém.
Ona totiž opravdu věří, že když něco zvládnout může, měla by to zvládnout sama.
A tak zvládá.
Práci. Povinnosti. Rodinu. Starosti. Cizí očekávání. Vlastní zklamání. Někdy dokonce i věci, které vůbec nejsou její.
"Ta Magor": "Drahá, ty už bys potřebovala zaměstnat sekretářku."
"Ta Rozumná": "Na co?"
"Ta Magor": "Aby ti připomínala, že nejsi charitativní organizace s nepřetržitým provozem."
"Ta Rozumná": "Pomáhat lidem je přece správné."
"Ta Magor": "Ano. Ale nemusíš jim při tom ještě nosit nábytek do čtvrtého patra."
„Ta Rozumná“ je žena, která dokáže být neuvěřitelně trpělivá.
Dlouho.
Velmi dlouho.
Tak dlouho, že si její okolí občas začne myslet, že žádné hranice nemá.
To je ovšem zásadní omyl.
Protože když se jednou skutečně rozzlobí, její výbuch dokáže překvapit i „Tu Magor“.
"Ta Magor": "No vida. A pak že jsem z nás dvou ta nebezpečná."
Její největší síla spočívá ve schopnosti přemýšlet. Vidí souvislosti, hledá příčiny, předvídá následky. Než udělá rozhodnutí, snaží se poznat všechny možnosti.
Její největší slabina?
Někdy přemýšlí tak dlouho, až jí život mezitím uteče na kávu.
A přitom není žádná suchopárná úřednice bez fantazie.
Miluje knihy, hudbu, cestování, zvířata a chvíle, kdy může na okamžik zapomenout na povinnosti. Má ráda starší písničky, které v sobě nesou příběhy. Miluje Egypt, jeho historii, jazyk, kulturu, lidi a noční oblohu plnou hvězd.
Když se vydá na cestu, má všechno připravené.
Dokumenty. Rezervace. Itinerář. Náhradní plán. A pro jistotu ještě náhradní plán náhradního plánu.
"Ta Magor": "A kdy budeme mít čas na dobrodružství?"
"Ta Rozumná": "V úterý od čtrnácti třiceti do šestnácti hodin."
"Ta Magor": "Ty jsi opravdu případ."
Jenže i tahle pečlivá žena má své tajné touhy.
Ráda by někdy tančila bez přemýšlení, jestli se na ni někdo dívá. Ráda by se rozhodla jen podle pocitu. Ráda by alespoň na chvíli nemusela být tou, která všechno zvládne.
A především by si někdy přála, aby někdo řekl: „Teď už nemusíš nic řešit. Já jsem tady.“
V lásce je opatrná.
Ne proto, že by nedokázala hluboce milovat. Právě naopak. Ví, jak moc může bolet ztráta důvěry, nedořečené věty a ticho, které přichází po blízkosti.
Když muž nepíše, hledá vysvětlení. Přemýšlí, co se stalo, co mohl myslet, zda má své důvody a jestli by nebylo správnější nechat mu prostor.
Jenže její rozum nedokáže vždy utišit srdce.
"Ta Magor": "Takže mu nenapíšeme?"
"Ta Rozumná": "Ne."
"Ta Magor": "A proč na ten telefon pořád koukáš?"
"Ta Rozumná": "Kontroluji čas."
"Ta Magor": "Na displeji, který máš rozsvícený přímo na jeho konverzaci?"
"Ta Rozumná": "Ty jsi nesnesitelná."
"Ta Magor": "Ale všímavá."
„Ta Rozumná“ není dokonalá. Umí být tvrdohlavá, přehnaně opatrná, někdy až únavně analytická. A když musí uznat, že její společnice měla pravdu, okamžitě připomene několik situací, ve kterých měla pravdu ona.
Má totiž ráda spravedlnost.
Zvlášť pokud se týká rozdělování zásluh.
Přesto má v sobě obrovskou něhu.
Není vždy vidět. Schovává ji za rozumné rady, starostlivost a potřebu chránit ty, které miluje.
A když přišlo těžké období, snažila se ze všech sil udržet život pohromadě. Až do chvíle, kdy se otevřely dveře a objevila se žena, kterou rozhodně nepozvala. Žena, která se jí zeptala, komu za ten mizerný den seberou lízátko.
„Ta Rozumná“ ji chtěla okamžitě vystěhovat.
Dnes už ví, že to byl jeden z mála plánů, které jí opravdu nevyšly. A možná je za to tajně ráda. Protože díky „Ta Magor“ postupně zjišťuje, že život není jen o tom všechno zvládnout. Je také o tom něco prožít. A že někdy není největší odvahou vydržet.
Někdy je největší odvahou konečně přestat předstírat, že všechno zvládáme sami.